III. KLUB MLADÉHO DIVÁKA - VĚŠTKYNĚ, VRAŽDY A JASNOVIDCI

Ve čtvrtek dne 27. března jsme se probudili do mlžného rána. V letošním školním roce jsme již po třetí nasedli do školního auta a vydali se ku Praze. Tentokráte naše dopolední exkurze směřovala na Vítkov. Dojeli jsme přes poklidný park až k Národnímu památníku a pokochali se Prahou pod námi. Ta ležela ještě v ranním oparu a pozvolna se probouzela. Posilněni svačinou jsme si nejprve obešli celý Památník kolem dokola a došli k jezdecké soše J. Žižky z Trocnova. Pravidelně jsme ji vídali v dálce při procházce historickým centrem při minulých návštěvách Prahy. Tenkrát jsme si mysleli: „No, nic moc, socha.“ Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme stáli u ní. Byli jsme vedle ní jako mravenci. Je třetí největší jezdeckou sochou na světě, protože i s podstavcem měří 22 metrů.

Pak jsme teprve vstoupili dovnitř. Původně byl tento památník postaven ve 30. letech minulého století jako památník legionářům, kteří zahynuli v první světové válce. V době totalitního režimu však tento památník začal sloužit k propagaci komunistického režimu. Po roce 1989 byly všechny ostatky politiků z Památníku odvezeny.

V současnosti je v Památníku výstava Křižovatky české a československé státnosti. Jedná se významné historické mezníky našeho státu, jako byl například rok 1918 – vznik ČSR, 1948 – komunistický převrat, 1968 – vznik federace a 1989 – pád komunismu. Dále jsme také viděli expozici Laboratoř moci a dozvěděli se, že zde bylo mumifikované tělo komunistického politika Klementa Gottwalda a jak bylo nutné o něj pečovat.

Poté jsme vyjeli výtahem na střechu památníku. Bylo krásně slunečno a my měli celou Prahu před sebou jako na dlani. Ulice, domy, auta i lidé byli tak malí! Tentokrát jsme si připadali my jako obři!  A ta výška! Raději zase rychle zpátky do přízemí.

V další části expozice jsme navštívili Hrob neznámého vojína, kde jsou uloženy ostatky vojína od Zborova.

Poté jsme přejeli autem na Václavské náměstí a namířili si to do naší oblíbené francouzské bagetérie Bageterie Boulevard. 

Posilněni dobrotami jsme krátce prošli pasáží a byli v divadle Rokoko.

Divadelní představení bylo moc pěkné. Věštkyně, vraždy a jasnovidci byl příběh od českého autora Karla Čapka. Přenesl nás do doby před druhou světovou válkou. Byl trochu tajemný, trochu úsměvný a také detektivní.

Plní dojmů z celého dne jsme se vydali na cestu zpět.

Nám všem se tento den velmi líbil. A kdybyste jeli někdy do Prahy Vy, zajděte na Vítkov i do Rokoka a uvidíte sami!

Mgr. Markéta Uhrová