Muzikoterapie

„Muzikoterapii chápu jako proces, ve kterém je možno pomocí speciálního užití hudby zlepšit zdravotní stav u dětí nebo dospělých, eventuálně zmírnit některé problémy, které přináší určitý typ zdravotního poškození.“

                                                                                  Grochalová

Muzikoterapeutické i vzdělávací cíle mají mnoho společného, vzájemně se prolínají a doplňují.

Muzikoterapeutické cíle:

• Vnímání a pozornost – zlepšení koncentrace a rozvoj záměrné pozornosti
• Motorika a senzomotorika – koordinace, přesnost, síla, rychlost, vytrvalost, rozvoj jemné a hrubé motoriky
• Emoce – práce s agresí, vyjadřování pocitů, kontrola impulsivního jednání
• Sociální interakce – rozvoj sociálních vztahů, posilování identity, snášet kritiku, sdílení dotyků
• Chování – zlepšování dovednosti nápodoby, redukce rušivého chování
• Komunikace – rozvoj slovní zásoby, neverbální komunikace, motoriky mluvidel
• Vědomosti a školní dovednosti – pomoc při učení, posilování paměťových schopností
• Relaxace a antistresové dovednosti – uvolnění, zvládání stresu
• Volnočasové aktivity – zvýšení kvality života

Techniky muzikoterapie uplatňované ve výuce

• Hry s rytmem – rytmické hry v kruhu, bubnování, hry s rytmem a pohybem, rytmus a řeč
• Hry s předměty a nástroji – Orffův instrumentář, elementární nástroje
• Improvizace pohybem na hudbu
• Hry se zpěvem
• Písnička jako námět dramatického děje
• Hudba a výtvarné techniky
• Hudebně dramatické formy – hudební pohádky, tance a taneční hry
• Poslech, fantazie, relaxace – receptivní metody, fantazie a hudba, relaxace

Formy muzikoterapie

V hodinách budou uplatňovány tyto formy muzikoterapie:

• aktivní terapie
• pasivní (receptivní) terapie

Aktivní muzikoterapie v sobě zahrnuje účast klienta na hudební tvorbě a produkci. Klient sám zpívá, hraje na hudební nástroj nebo hraje na své tělo, projevuje se. Výsledná podoba aktivní muzikoterapie pak může být hudební improvizace, která podněcuje lidskou aktivitu, tvořivost a představivost. Hudební vystoupení pak může v sobě přinášet projev jedince na veřejnosti, nabízet mu pocit úspěchu a potěšení. Vhodně vytvořený muzikoterapeutický sbor má v sobě jak terapeutický, tak umělecký potenciál.

Pasivní (receptivní) muzikoterapie spočívá v poslechu hudby, kterou tvoří nejlépe sám muzikoterapeut. Ale samozřejmě se může jednat i o poslech přírodních zvuků, šumů i ticha. Muzikoterapeut je naladěn na klienta a vytváří hudební produkci, kterou klient v klidné, relaxační poloze vnímá a prožívá.

• skupinová terapie s individuálním přístupem

Při skupinové terapii je účastno několik klientů, které muzikoterapeut provází. Posiluje se skupinová spolupráce, sebevyjádření, ale také naslouchání druhým, schopnost adaptace a budování důvěry.

Závěr

V závěru každé muzikoterapeutické činnosti mají žáci možnost, dle svých schopností a možností, si popovídat. Zhodnotit své snažení a vyjádřit myšlenku, která se jim při hře vybavila. Projevit svůj názor k průběhu činnosti i k použitým hudebním ukázkám. Pro některé žáky je to velmi těžké. Špatně se vyjadřují, neumí vystihnout své emoce, myšlenky. Učí se na sobě pracovat, někdy napodobují své vrstevníky. Je to ale jen odrazový můstek, získat sebedůvěru a být schopen být sám sebou.

Žáci si často chtějí povídat o tom, co právě prožili. Někdy je potřeba skupinu řídit, jindy je vhodné nechat všechny emoce proudit spontánně. Pro „nás“ je rozhovor běžným komunikačním prostředkem, ale pro děti s handicapem je to nesnadné, až velmi těžké. Hledají slova, sestavují věty, učí se vyjadřovat své myšlenky. Osvědčilo se prolínání muzikoterapie s dalšími terapiemi, zvláště s taneční terapií, dramaterapií, arteterapií.

Techniky musí být cílené ke konkrétní činnosti a na dané dítě a aktuální klima třídy. Avšak učitel by měl umět improvizovat a změnit koncept „terapie“ tak, aby se žák fyzicky a psychicky cítil dobře.

Muzikoterapie nabízí možnost k uvolnění psychického napětí. Dávají možnost odpočinku od učiva a propojení učiva s relaxací.

Mgr. Markéta Uhrová